Příspěvek:

Málo počtů a ještě do toho ten hajnej plete zvířátka

Koukám tak synkovi (třetí třída) přes rameno, počítá v prostředí pavouků. Díky hře Matemág si je docela oblíbil, ač je to občas zabíračka na hlavu. Prostě rébus, hlavolam (alespoň z mého nematematického pohledu). Myslím, že je to jedno z těch prostředí, z kterých se nezasvěceným laikům točí hlava. Na první pohled máte chuť mávnout rukou a říct: "Pche, to není žádná matika". Pěkná grafika dítě vede za ručičku a nám odvádí zrak od podstaty. Na druhý pohled, specielně u pokročilejších pavouků, už netrénovaný dospělák jen lapá po dechu, protože přece není možné aby se mu úloha pro třetí třídu zdála... těžká?! Základní "síť" vyžaduje šest početních operací (opravte mě, jestli blbě počítám). Dle šipek dítě buď ubírá nebo přidává a spočítá toho samosebou mnohem víc, jak dělá chyby, ověřuje správnost, hledá cesty. Syn si, když může, počítá nahlas, takže poslouchám: "A kolikrát se do osmnácti..." Neudržela jsem se a ptám se co tam probůh dělí/násobí, když v pavoucích má najít jaká šipka kolik přidává? "Sem musím dojít po třech stejných šipkách!", odpověděl. Dál jsem jeho myšlenkové pochody nezkoumala, výsledek měl správně a rychle. Po chvíli mi to dojde. Vždyť tady je na jednom místě snad víc příkladů, než by se vešlo do klasického sloupečku na stejně velkém prostoru. Navíc dítě přemýšlí, objevuje systematičnost a opravuje se, zatímco ve sloupečku provede mechanicky naučené úkony.

Ne, že by v H-mat pracovních sešitech nebyly žádné sloupečky příkladů. Jsou, ale převažuje líbivá přehledná grafika, obrázky, tabulky a cvičení, která na první pohled s matikou souvisí jen zdánlivě a na druhý z nich dostanete přemýšlecí závrať. Zajímalo by mne, zda při tvorbě těch sešitů někdo spočítal, kolik toho dítě spočítá v porovnání s jinými pracovními sešity. Názor, že H-mat je ta matika, kde se dělá všechno možný, ale moc se nepočítá, ke mně totiž přichází stále dokola v různých podobách a z různých zdrojů. Před víc než třemi lety jsem se u prvního zápisu do školy (malé vesnické) s nadšením ptala, jakou metodiku používají při výuce. Zaskočená paní ředitelka, poté co zjistila, že tvrzením: "Dělám to intuitivně už 30 let," mě neuspokojí, dodala, že pracuje klasicky, tedy hlavně s čísly. Jak jinak, říkám si dnes. Protože ona i ta pověstná zvířátka, která tolik svádějí k posměchu a přízviskům jako "matematika pana hajnýho", jsou dětmi velmi rychle převedena na čísla. Nepíšou je sice hned na papír, ale mají je v hlavě a operují s nimi. Vlastně jako laik nedovedu posoudit jak moc je to přijatelné z hlediska matematického, ale fámu o tom, že se touto metodou děti nenaučí pořádně počítat, protože počítají málo, to dělá spíš zábavnou než obávanou.

Mám za to, že kvalitní didaktika vychází z psychologie. Přiblížení látky dětem pomocí pro ně pochopitelného prostředí s příběhem, mi dává smysl. Všechny učebnice a pracovní sešity v tomto ohledu od našich školních let ohromně pokročily. Vůbec, pracovní sešity, to je věc! Vždyť to v mých školních letech vše leželo jen na učiteli. Jako pomůcka tabule, sešit a orvaná učebnice plná soudruhů. A pracovalo se jenom s čísly? Vzpomínáte na množiny? Ne, H-mat se opravdu tolik neliší, když se na ní podíváte z blízka. Jen tam nejsou předměty v množinách, jak si je pamatujeme, celé je to promyšlenější a dotaženější ještě o krok dál. O mnoho kroků. K pracovním sešitům appka s matemágem, cvičení, která jsou základem k programování, provázanost, spolupráce, souvislost s reálným životem a ucelenost celé metody. Já to svým dětem závidím i přeju.

Chtěla jsem navíc připsat, že to všechno "klasický" přístup přeci nedělá horší. Jenže já vlastně nevím, jaký dneska je. Líbivou učebnici v první třídě najdeme opravdu ke každému předmětu. Můžu jen potvrdit, že Hmat pro první stupeň rozhodně není horší, než to, co si pamatuji ze školy já, a že moje děti nejsou o nic ochuzeny. Pokud by snad někdy někdo měl pocit ochuzení o nekonečné sloupce příkladů, linkované sešity jsou pořád k mání, stejně jako různé cvičebnice v úsporném grafickém provedení a jen s chabými pokusy o inovace.

Přihlaste se k odběru newsletteru Hejného metody a dostávejte upozornění na další nový obsah

Přihlášením k newsletteru vám budeme 2x-3x do měsíce posílat nový obsah z Hejného metody. Z jeho odběru se můžete kdykoliv odhlásit jedním kliknutím v každém emailu.

Didaktická prostředí zmíněná v příspěvku

Zvířátka dědy Lesoně

Děda Lesoň pečuje o zvířátka: myšky, kočky, husy, psy, kozy, berany, krávy a koně. Zvířátka dědy Lesoně ráda hrají přetahovanou. Všechny myšky jsou zde stejně silné, všechny kočky jsou stejně silné...

Více informací

Pavučiny

Pavučiny jsou strukturální prostředí. Děti zde pracují s čísly v abstraktní podobě a řešením promyšlených sérií úloh objevují zákonitosti.

Více informací

Komentáře

Kateřina Jansová

Kateřina Jansová

Jmenuji se Kateřina Jansová a momentálně jsem máma od plotny s největšími zájmy: uvařit tak, aby to jedlo co možná nejvíce členů z rodiny a dalo to co možná nejmíň práce, vzdělávat děti, vymýšlet blbiny, výlety, nezbláznit se z toho a když už ukrást chvíli pro sebe, tak na nějakou tvůrčí činnost. V minulém životě (tom před dětmi), jsem (z toho co se tak nějak počítá) odmaturovala na SUPŠS v Železném Brodě (výtvarný obor rytí skla), na dva roky vypadla do Evropy pilovat angličtinu (Anglie, Mallorca), pak s ní doma chvíli proháněla Holanďany po sjezdovkách (instruktor sjezdového lyžování) nebo v létě na vodě, až jsem zatoužila ještě po troše toho vzdělání a zakotvila na Plzeňské univerzitě obor archeologie. Bc státnice jsem dělala už s pěkným pupkem, načež nastal ten druhý život, který trvá víceméně do teď. A těch dětí máme s manželem celkem tři.