Příspěvek:

To je kráva!

Nastoupil jsem do ranního poloprázdného autobusu. Na mé zastávce už nikdo jiný totéž neučinil, ani nikdo nevystupoval. Než jsem se stačil rozhlédnout, kolik že cestujících právě jede, uslyšel jsem hlasité: „To je kráva!“ Odkud to zaznělo? Zvedl jsem oči. Pár školáků posedávalo kolem. Dva úplně vepředu vedli vzrušenou soukromou debatu, která se prostě nedala přeslechnout: „To víš, že jo! Pes a beran jsou dohromady jedna kráva." 

Hned se mi ulevilo. Tady se nenadává, tady se počítá! V matematickém prostředí Dědy Lesoně. „Nene, kráva je deset. Jako dvě kozy. A nejvíce je kůň. To je dvacet.“ Hmm, do dvaceti se počítá na konci první třídy. A tohle byli minimálně čtvrťáci. Mezi těmito zvířátky čísla nemají co dělat. Leč, jako při téhle matematice vždy, si každý může najít svou cestu k řešení. A snažit se děti přesvědčit o vlastní pravdě a vlastním postupu fakt nemá cenu. 

Nedává ani smysl přišpendlit na nástěnku tahák s přepočty, třeba kočky na dvojku, husy na trojku a tak podobně. To je nepochopení prostředí. Já tam dávám rovnice s ikony zvířátek. Tím pádem i jistě vím, že mezi nimi není vůl. Ještě, že tak. Nemusím se obávat, že se v té záměně, o kterou ve zvířátkách Dědy Lesoně jde především, objeví nějaká nálepka pro učitele. A dál se můžu na své cestě zabývat tím, kolik lidí z autobusu vystoupí na konečné, až se zase dveře otevřou.

Přihlaste se k odběru newsletteru Hejného metody a dostávejte upozornění na další nový obsah

Přihlášením k newsletteru vám budeme 2x-3x do měsíce posílat nový obsah z Hejného metody. Z jeho odběru se můžete kdykoliv odhlásit jedním kliknutím v každém emailu.

Didaktická prostředí zmíněná v příspěvku

Zvířátka dědy Lesoně

Děda Lesoň pečuje o zvířátka: myšky, kočky, husy, psy, kozy, berany, krávy a koně. Zvířátka dědy Lesoně ráda hrají přetahovanou. Všechny myšky jsou zde stejně silné, všechny kočky jsou stejně silné...

Více informací

Komentáře

Petr Mutina

Petr Mutina

Jmenuji se Petr Mutina a pocházím z Českého Těšína. Takže se pořád z něčeho a na něco těším. Momentálně hlavně ze svých třeťáčků ze ZŠ Praha - Lipence, které učím od první třídy a o kterých jsem napsal knížku Osmička v žákajdě aneb Tajný deník učitele prvňáčků. Matematiku Hejného metodou vyučuji na základce a sám se v ní dále vzdělávám jako student Pedagogické fakulty UK v Praze. Těším se ze všeho, co dělám, ze všeho co mám a ze všech koho mám.