Příspěvek:

Umím si to spočítat

Moje dítě umí dělit se zbytkem. Že vy a vaše taky? Není to extra dovednost, ale synka to nikdo neučil a ve svých osmi letech vyniká hlavně rošťárnama.  Navíc já to už taky neumím (vlastně si ani nepamatuju, že jsem to kdy uměla), stejně jako vyjmenovat vyjmenovaný slova a násobilku. Proč taky. I nejblbější telefon má kalkulačku, většina textových editorů opravu chyb. No dobře, ze vzdoru, hrdosti a legrace dopočítávám v hlavě co dám a vyjmenovaný slova mám prostě zafixovaný, aniž bych je musela vyjmenovávat . Stejně budu tvrdit, že to neumim. Já mám děsně blbou paměť na čísla, takže už když byla násobilka hlavní náplní mého školního života, můj mozek se v sebeobraně naučil to prostě spočítat. Rozhodně by můj mozek nenapadlo jen tak pro legraci dělit se zbytkem, když se má učit násobilku. Navíc je přesvědčený o tom, že na matiku je úplně blbej a většinu své existence ji nepotřebuje. 

Tak jaktože to mýho celkem průměrnýho třeťáka napadlo? Učí se matematiku podle Hejného metody. Jo, to je ta, o který se buď skoro jako v náboženském rauši dočtete, že je úžasná a děti si podle ní nějakým kouzlem učí sami. Nebo to, že s matikou a matematickým myšlením nemá vlastně nic společného. Tak já se samosebou přikláním k tý magii. Jednak ráda čtu fantasy, jednak pozoruji záhadné působení na celý edukativní proces a jeho rodinný přístup k němu. 

Trklo mě to právě při tom dělení. Synek dostal o svátcích za úkol si trochu procvičit matiku, měl v tom volnost, tak si vymyslel příklady, sedl si s babičkou ke stolu a jal se jí ukazovat, jak to všechno spočítá. Spíš z nepozornosti, či nevědomosti si mezi příklady zařadil  6:4 a 10:3. Tatínek, zatím Hejného magií málo políbený, nezapomněl synka napomenout, že dělit se zbytkem ještě neumí. Já, zkušenější hejnolog, ho odpálila s tím, že to nevadí, jestli to chce počítat, ať si to počítá. Synek, ignorant, nehledě na naše kecy, už krájel imaginární bonbóny, aby se na všechny čtyři nebo tři děti dostalo stejně. Za pár minut měl vyřešeno, babička s tatínkem ještě poladili zápis, povtipkovali na téma žen a čísel s periodou (celé číslo s periodou je racionální) a vánoční legrace byl konec.

Ve mně doznívá hrdost a vědomí toho, jak důležité je nepodceňovat schopnost a kreativitu dítěte, když samo chce na něco přijít. Necpat mu vlastní - v hlavě zafixované - bariéry. Nesnažit se udržovat si status "já chytrej" vs "ještě neumíš". Nechat si ujít tu příležitost potahat si před dítětem kšandy.  Došlo mi, že mě tahle matika vlastně docela baví, a taky že jsem kolikrát línější přemýšlet než můj syn. Línější a pomalejší. Zatímco já doteď na zvířátka dědy Lesoně koukám jak puk, on je schopnej je v nadšení vyzobat z celý učebnice a jejich síly si přepočítal na čísla během mžiku. Já mám zase ráda vzájemné vymýšlení staveb, parkety, výstaviště a moje jinak celkem líné dítě se vyžívá v pavoucích, sousedech a autobuse, v prostředích, kterým se můj mozek vzdorovitě brání.

Zatímco já se v jeho věku v sebeobraně učila nějak si tu násobilku dopočítat, on přichází na to, že je sem tam výhodné si něco pamatovat a který způsob počítání mu jde nejlépe a nejrychleji. Nejde to úplně samo od sebe. Třetím rokem kráčí po cestě her a rébusů tak dobře vymyšlených, že kolikrát ani nevnímá, že se učí.  

Před třemi lety jsem si říkala podle informací, které jsem se dočetla, že třeba mladší synek, který je od přírody méně kreativní a spíš systematik by mohl mít s Hmat problémy. Nakonec v pěti letech nadšeně s bráchou krokoval a bez problémů pokračuje dál.

My to všechno pozorujeme a zjišťujeme, že kouzlo funguje,  že opravdu není potřeba do vzdělávacího procesu nějak přechytřele zasahovat. Občas si s Hmat rozhejbeme části mozku, o kterých jsme ani nevěděli, že je máme. Začínám chápat tvrzení, že Hmat není pro každého učitele. Upozadit se a nechat dítě se vzdělávat podle schémat, na které nejsme sami zvyklí, je asi nejtěžší součást téhle matiky. 

Jestli to je ta správná matika z matematického hlediska? Mně je to fuk. Jestli bude jednou nějaké moje dítě posedlé matematikou tak, že ji bude chtít dál studovat, rozhodně nemám obavy, že by si to neumělo dobře rozmyslet. Jak říkáme, spočítat si to. Že si bude umět v běžném životě spočítat cokoliv, co je třeba, o to se už vůbec nebojím. Umí to už teď, jen o tom v některých případech ještě neví a rozhodně se nebude bát na to přijít. 


Tak díky pane Hejný.

Přihlaste se k odběru newsletteru Hejného metody a dostávejte upozornění na další nový obsah

Přihlášením k newsletteru vám budeme 2x-3x do měsíce posílat nový obsah z Hejného metody. Z jeho odběru se můžete kdykoliv odhlásit jedním kliknutím v každém emailu.

Didaktická prostředí zmíněná v příspěvku

Krokování

Krokování je aktivita (hra), při které se rozvíjí nejen schopnost počítání, neboť toto prostředí je založeno na rytmu. Dále se zde dítě učí sčítat, odčítat, dále rovnice a absolutní hodnotu. Otevírá...

Více informací

Zvířátka dědy Lesoně

Děda Lesoň pečuje o zvířátka: myšky, kočky, husy, psy, kozy, berany, krávy a koně. Zvířátka dědy Lesoně ráda hrají přetahovanou. Všechny myšky jsou zde stejně silné, všechny kočky jsou stejně silné...

Více informací

Krychlové stavby

Toto prostředí navazuje na zkušenosti dětí s kostkami, zasahuje do aritmetiky a silně přispívá k rozvoji prostorové představivosti.

Více informací

Pavučiny

Pavučiny jsou strukturální prostředí. Děti zde pracují s čísly v abstraktní podobě a řešením promyšlených sérií úloh objevují zákonitosti.

Více informací

Komentáře

Kateřina Jansová

Kateřina Jansová

Jmenuji se Kateřina Jansová a momentálně jsem máma od plotny s největšími zájmy: uvařit tak, aby to jedlo co možná nejvíce členů z rodiny a dalo to co možná nejmíň práce, vzdělávat děti, vymýšlet blbiny, výlety, nezbláznit se z toho a když už ukrást chvíli pro sebe, tak na nějakou tvůrčí činnost. V minulém životě (tom před dětmi), jsem (z toho co se tak nějak počítá) odmaturovala na SUPŠS v Železném Brodě (výtvarný obor rytí skla), na dva roky vypadla do Evropy pilovat angličtinu (Anglie, Mallorca), pak s ní doma chvíli proháněla Holanďany po sjezdovkách (instruktor sjezdového lyžování) nebo v létě na vodě, až jsem zatoužila ještě po troše toho vzdělání a zakotvila na Plzeňské univerzitě obor archeologie. Bc státnice jsem dělala už s pěkným pupkem, načež nastal ten druhý život, který trvá víceméně do teď. A těch dětí máme s manželem celkem tři.