Pozn. Tento blogový článek byl napsán pro web ceskaskola.cz
Článek je zkrácen a upraven pro účely H - blogu se souhlasem autora.
Jsem učitel matematiky na druhém stupni ve Frýdku-Místku. Ano, jsem lektor a podporovatel Hejného metody. Na druhou stranu za sebou mám odučených deset let klasickou matematikou. Také jsem několik let okresním metodikem, připravuji MO, Pythagoriády atd. pro frýdecko-místecký okres, takže se pohybuji řekněme v obou táborech.
Akademické prostředí mělo pět let na to mě ovlivnit a věřte, že jsem chtěl, protože mě matematika odjakživa bavila. Povedlo se mu pouze to, že jsem si zcela znechutil slovo didaktika a o metodách či formách výuky jsem se dozvěděl tak akorát ze skript či od člověka, který nikdy dlouhodobě neučil. Jsem zcela přesvědčen, že můj případ není ojedinělý. Je spíše klasický. Akademické půdě se povedlo srazit moje sebevědomí a víru ve své schopnosti. Vše jsem musel znovu nalézt až v samotných třídách, kam jsem bohužel vyrazil vyzbrojen pouze nadšením a zkušenostmi z mimoškolních aktivit.
Vždy jsem aktivně vyhledával veškerá školení, letní školy matematiky, prostě cokoli, co bylo možné. Vždy to byly ukázky pár šikovných nápadů, které člověk párkrát použil, a to bylo vše. Vlastně nulová hodnota. Když jsem se jednou v Ostravě ptal, zda je nějaké školení poblíž, paní z KVICU mi odpověděla, že bych ho musel odlektorovat. Nevím, jak je to u vás, ale u nás na východě prostě školení z matematiky nejsou.
Pak jsem vyrazil na Letní školu matematiky s Hejného metodou. Najednou se mi otevřel nový svět. Nebudu zde psát o matematice, prostředích atd. Objevil jsem něco ještě hodnotnějšího. Najednou mi někdo poradil, jak pracovat s chybou u žáka, ukázal mi, že aktivita nemá ležet na mně, ale na žácích. Pomohl mi k dovednosti rozvíjet diskuze, konečně mi někdo ukázal cestu, jak na individualizaci žáků. Obrovský přínos vidím v tom, že začínám přemýšlet nad tím, co učím a proč to učím. Pomohli mi k tomu lektoři a příručka učitele. Konečně to byli opravdoví, živí učitelé, kteří si prošli všemi radostmi i strastmi naší profese.
Komentáře