Pozn. Tento blogový článek byl napsán pro web Učit nebo neučit do sekce zajímavých vzdělávacích tipů, jako pohled rodiče na výuku matematiky podle profesora Hejného.
Článek je zkrácen a upraven pro účely H - blogu se souhlasem autorky.
Jsem nadšenkyně Hejného matematiky. Moje nadšení je tak velké, že mě a moje děti drží i na druhém stupni.
Moji mladší kluci nastoupili do školy, kde se Hejného matematika vyučuje. Ještě na začátku třetí třídy jeden z nich odešel do domácí školy (Individuální vzdělávání dle par. 41) a druhý chvilku po něm, v pololetí třídy první.
Musím přiznat, že pro svoje děti jsem byla ochotná absolvovat hodně netradičních věcí, mnoho různých seminářů alternativních vyučovacích metod a pedagogických přístupů. Ale studovat po nocích příručky Hejného matematiky bylo v tu dobu úplně nad moje síly. To jsem ještě nevěděla, že děti v domácí škole si příručky obvykle studují samy a rodičů se učení moc netýká :)
Nakoupili jsme tedy tu nejklasičtější “klasiku”. Vydrželi jsme dva měsíce. Kluci se neuvěřitelně nudili a já dospěla k tomu, že:
Kdo jednou Hejného matiku ochutná, je navždy ztracen :D
což jsem později profesoru Hejnému spolu s křečovitým tisknutím jeho ruky sdělovala :D
Toto jsem měla možnost zažít během Konference domácího vzdělávání v Praze a na ten okamžik ráda vzpomínám. Stejně tak na přednášku pana profesora Hejného, na kterou byl pozván a my rodiče byli šťastní, že si udělal prostor a čas.
A tak jsem nakoupila didaktické příručky, cvičebnice a vrhli jsme se (nejen) do násobilky, ale do objevování tajů matematiky …. společně.
Výuka násobilky dle Hejného rozlaďuje velikou spoustu “klasiků”. Hlavní jejich otázka je, jak je možné se naučit násobilku bez memorování? Lze. Každé dítě může mít ale jiný postup a metody.
Nikdy nezapomenu na mladšího syna a jeho nadšení nad vyplňováním obří násobilkové tabulky, která nám visela nad piánem. Chce to pevné nervy, neradit, čekat a to někdy i celé týdny, než nastane chuť a zájem. Z každého příkladu měl syn neuvěřitelnou radost. Byl schopen najít v tabulce souvislosti, kterých jsem si nevšimla ani já. Připadala jsem si, jako bych se ocitla zpět ve třetí třídě a byla za to vděčná. Vděčná za to, že syn mi zprostředkoval z násobilky radost, o které jsem ani netušila, že existuje.
Zkušenost je nepřenositelná a všem co mají o této metodě pochyby, bych přála zažít ty měsíce naplněné matematickým nadšením a chutí přijít věcem na kloub.
To je ovšem jen jedna část naší matematické rodinné historie, která má i “klasické” pokračování.
Starší syn si vyvodil všechny příklady bez problémů a s tabulkou si dlouho vystačil, příklady se mu začaly vštěpovat postupně do paměti. V páté třídě ale dospěl k rozhodnutí a začal vyžadovat počítání dlouhatááánských násobilkových sloupců a každý den tomu věnoval dost času. Řekl si o to sám a proč se tomu bránit, svoji dávku matematické radosti si užil a teď přišla na řadu chuť počítání zmechanizovat.
Mladší syn je jiný a vyvozování mu trvalo déle. Pokud to dítěti nevadí, není co řešit. Čekejte dál a výsledek se dostaví, dříve nebo později. Pokud vás ale dítě žádá o pomoc, nevidím problém poskytnout dítěti i přistup “klasickým”. Je ale nutné si klást otázku, zda se do “sloupečků” dítě nevrhá pod tlakem dospělých očekávajících rychlé výsledky nebo zda je to skutečně jeho vnitřní potřeba - ruku na srdce dospěláci :)
Mladší syn zatím vystačí s násobilkovými tabulkami, které si postupem času slušně vychytal a to nejen o vyšší násobkové řady, ale už tam máme i názvy všech čísel v angličtině. Snad by bylo lépe, kdyby ještě chvíli tu násobilku zpaměti nezvládl, už totiž vnímám ten pocit, až bude nutné ji z prostorových důvodů a nepotřebnosti vyhodit … asi to nedokážu, mám k ní citový vztah :)
Ať vás matematika baví!
Vám přeje
Stáňa
Komentáře